Česká obálka

Autor: Stephanie Perkins
Nakladatelství: CooBoo
Sedmnáctiletá Anna se cítí podvedená. Její rodiče ji totiž posílají na roční studium do Francie - přes půlku planety, do neznámého prostředí, aniž by navíc uměla slůvko francouzsky. Musí tak opustit své přátele, potenciální lásku i veškerá pohodlí amerického života a začít úplně nanovo. V romantické Paříži, ve městě, které nikdy nespí, se vrhá do nových vztahů i zkušeností a odhaluje v sobě skryté vlastnosti.

Vydání v USA: 2. 12. 2010
Vydání v ČR: květen 2012
Počet stran: 336
Hodnocení: 5 z 5
Přečteno v červnu 2012, 2 dny, v češtině

Anna je zničená. Její rodiče se rozhodli, že ji na rok pošlou studovat do Francie. Jenže Anny se nikdo na její názor neptal. Musí opustit svůj život v Atlantě a odjet do města lásky. Jenže nic nemusí být tak hrozné jak to vypadá. Nakonec může Anna získat mnohem víc, než ztratila...

Když se mi tahle kniha dostala do ruky, byla jsem naprosto unesená. A něco vám řeknu - je jedno jestli ji čtu poprvé, podruhé nebo podesáté, v angličtině nebo češtině, pokaždé se do knihy znovu a znovu zamilovávám.

Paříž - město lásky, město světel, město Anny a Etiénna. Nevím jak vy, ale já tohle město miluju. To, že je tenhle román zasazený do jeho prostředí je rozhodně dobrý tah. Já si ani nedokážu představit, že by to mělo být někde jinde. Pokud jste tam už byli, můžete si jednotlivá místa procházet spolu s hlavními hrdiny. A pokud nebyli, tak vás tam atmosféra knihy jednoduše vtáhne.

Anna a Etiénne. Už na začátku je jasné, že ti dva k sobě patří. Jenže o čem by pak celá kniha byla? Je zajímavé sledovat, co se v jejich vztahu děje. U nich je totiž jasně vidět, jaký dopad mohou mít naše rozhodnutí, ať už dobrá nebo špatná. I když se snaží sebevíc, vždy se najde něco, co je od sebe zase oddělí. Zkrátka, tak jak to často v životě chodí.

Asi každá z nás by chtěla prožít něco podobného, co prožila Anna. Jenže asi ne každou pošlou rodiče samotné do Francie :). Díky téhle knize mám ale pocit, jako bych tam byla taky. I když už knihu znám jako vlastní boty, přesto se k ní stále vracím, culím se jako blázen u svých oblíbených pasáží a pokaždé najdu něco, co jsem předtím přehlédla. Zkrátka Anna je jako moje kamarádka, kterou bych nikdy v životě nedokázala opustit :).