Anotace na Goodreads:
Ella je na Willingově škole téměř neviditelná, a je s tím celkem spokojená. Má své přátele - skvělého Frankieho a milou Sadie. Má své umění - a svého idola, nedoceněného malíře z 19. století Edwarda Willinga. Přesto je těžké být nikdo a být zamilovaná do největší osobnosti ve škole: Alexe Bainbridge. Hlavně když je to tvůj lektor francouzštiny a lekce začaly být daleko zajímavější než kdy předtím. Ale může neviditelná dívka opravdu šťastně skončit s bohatým klukem, když nikdo ani neví, že spolu chodí? A odváží se Ella být takovou dívkou?
Vydání v USA: 16. 2. 2012
Hodnocení: 1 z 5
Přečteno v srpnu/září 2012, 5 dní, v angličtině
Když jsem si v anotaci přečetla, že kniha je takovou směsicí Pretty in Pink a Polibkem pro Annu, nemohla jsem odolat a dala si ji na to-read list. Ale něco vám řeknu - kromě jedné scény, která se hodně podobala scéně z Anny, to nemá s touto knihou nic společného. Kdyby Anna byla jako tahle knížka, rozhodně by nepatřila mezi mé nejoblíbenější.
Zkráceně? Nuda od začátku do konce. Oprava - nuda proložená dialogy, které byly často o ničem, a k tomu vztek vůči hlavním hrdinům, kteří se chovají jak malé děti.
Ella. Typická hrdinka zmítaná osudem, neviditelná, s nízkým sebevědomím...Takhle bych mohla pokračovat. Na téhle holce vážně není nic zajímavého. Nic. Její ideální muž? Máte na výběr dva - sto let mrtvého umělce, jejichž vztah spočívá v tom, že se baví s obrázkem jeho bysty na pohlednici, kterou má nalepenou na zdi; a klukem ze školy, který ani neví, že existuje. Navíc trpí komplexem - na rameni má díky nehodě z dětství jizvu, za kterou se neuvěřitelně stydí. Nedokážete si ani představit, jak neuvěřitelně mě štvala. Kolikrát jsem se přistihla při tom že jsem přemýšlela, jak bych ji nejradši propleskla. Takhle nepříjemnou a otravnou hrdinku jsem už dlouho nepotkala...
Co se týče Alexe, ten mi tak nevadil - možná proto, že v knize moc nebyl. Zkrátka kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Pokud by se v knize objevilo něco pozitivního, strhaly by to dialogy. To, jak hrdinové v téhle knize vedou dialogy, je občas k pláči. Ani nevím, kolikrát dialogy začínaly takto: ,,Takže...'' A odpověď? Co jiného než: ,,Takže...'' Ano, takhle si vážně pokecají...Kromě toho se tam párkrát objevily i kapitoly, které do děje jaksi neseděly. Naopak ho podle mě jenom narušovaly.
Ano, tohle není moc pochvalná recenze. Kdyby jste se mě zeptali, jestli mně něco z knihy utkvělo v paměti, na nic dobrého bych si nevzpomněla. Počkat, možná je tu jeden moment, který byl jakž takž dobrý, ale to je asi tak vše. Nerada uděluju špatné hodnocení (i když to možná vpadá, že se v tom vyžívám), ale jinak to prostě nešlo. Tahle kniha mě zkrátka neuvěřitelně zklamala.
0 komentářů :
Okomentovat